Místní klebetník. Hádejte, který a kdy
12. 12. 2010
ToLiK - kapela, která původně nebyla v plánu
Někdy počátkem roku 1993 se sešli milovníci country a bluegrassu Jaromír Krátký, Josef Nosál a Jaromír Raška, všichni aktivní hráči této muziky s tím, že by nebylo špatné pokusit se společně si jen tak zahrát pro radost. I když nejlepším hráčem tohoto uskupení byl právě Pepa „Nos“ Nosál, tak pro organizační schopnosti se mluvčím stal Jarda „Had“ Krátký. S laskavým svolením majitele restaurace „ U tří králů“ neboli „Paňáku“ v Tovačově jsme v této sestavě zde začali zkoušet. Samozřejmě si toho místní všimli a pondělky, kdy jsme trénovali v salonku tohoto podniku se změnily v akci zpěvu a tanečků. Jelikož basa, která tvrdí muziku nám chyběla, domluvili jsme se na výpomoci s Jirkou „ Elvisem“ Prokešem a s ním přišel i jeho spoluhráč Petr “Pešek“ Trávníček. To ale až posléze kdy jsme měli větší vystoupení na zámku v Tovačově.
Na vůbec prvním hraní pro více posluchačů jsme ještě vystupovali ve třech a sice na Dni dětí místní ZŠ, shodou okolností také v areálu tovačovského zámku. Zde se bezejmenná kapela poprvé prezentovala jako TOvačovská LIdová Kapela neboť podle jejího zakladatele jsme hráli lidovku, sice americkou ale lidovku. No a to byl konec nezávazného muzicírování. Asi tak měsíc nato jsme byli požádáni o další hraní na zámku, tentokrát již pro veřejnost. A věru se potvrdil náš název. Sešli se zde samí milovníci žánru country, ale také těleso, které je mělo bavit, v excelentním složení: Had s kytarou a svým nezaměnitelným hlasem, další 2 kytary „Stréc „ Raška a „Pešek“ , „Elvis“ na basu, Honza Steipe s housličkami, Pepa „Nos“ na banjo a host zvaný „Američan“ - neboť se právě vrátil ze stáže v USA - Zdeněk Šembera, pro změnu hráč na akordeon. Zapojila se i Olinka Steipová se zpěvem. Toto pozoruhodné těleso absolvovalo ještě několik vystoupení zejména v Tovačově a okolí a potom se název mírně zkrátil, neboť jsme střídavě hráli v různém počtu od 3 až po 8 hráčů, neboli TOLIK, kolik se nás zrovna sešlo.
Někteří koumáci si TOLIK překládali jako TOvačovská LIhová Kapela, ale to musím kategoricky dementovat, neboť během hry jsme alkohol pili jen zcela mimořádně. I když musím částečně uznat, že to byl zpočátku náš jediný honorář.
Někdy v parném létě roku příštího se k nám přidal basák z Tovačova Petr „Čmela“ Pazdera, který o kapele psal do místního klebetníku a také hráč na mandolínu Michal „Balvan“ Sehnálek z Přerova. V tomto složení jsme získali roční angažmá v hospodě ve Vrbátkách u Prostějova, kde majitel, velký nadšenec žánru, který jsme hráli, využil přítomnosti brigádníků z Ukrajiny, (hlavně brigádnic) a za naší vydatné pomoci „rozkvetl“ hospodu do mezinárodních rozměrů.
Nebudu už popisovat jak šel čas po letech ale více méně se změnami v kapele. Pokud se ještě týká aparatury, protože hrát na větším prostoru bez ní prostě nejde, tak tu jsme měli zapůjčenou od města až do povodní v roce 1997. V kinosále v Tovačově se konal benefiční koncert na podporu postižených povodněmi, kde jsme zdarma hráli asi tak hodinu mezi jinými a musím dodat mnohem kvalitnějšími kapelami, ale zato s perfektním nazvučením , které obstaral Peťa Střelák z Přerova, majitel aparátu o kterém se nám zatím jen zdálo. Samozřejmě jsme využili jeho dobroty a pochopení pro chudé ale nadšené hráče a další asi 3 roky se jím nechali po vzoru jiných jako jsou Jarek Nohavica a Karel Plíhal zvučit na našich hrách. Ale jelikož máme uznání a neradi využíváme něčí dobroty domluvili jsme se a zakoupili si vlastní mixák a reprobedny. Je pravda, že pokud se týká převozu této aparatury nastaly drobné problémy, neboť powermix měl rozměry asi metr na metr a bedny jen o něco menší, ale stali jsme se soběstačnými, neboť stále využívat někoho kdo má aparaturu za bratru XXXXX tisíc nám bylo proti mysli.
V kapele mezitím došlo k malé změně ale docela podstatné. Pepa Nosál, který měl trochu jiné ambice (a v té době jsem se mu ani nedivil, protože zbytek kapely si na žádném umění nezakládal a stále jsme hráli pod heslem „zábava pro nás a obyčejné lidi“), odešel a my jsme přijali nového banjistu, též podstatě rodáka a sice Drahoše Dokládala z Bochoře, který tou dobou žil ve Skaličce nad Svitavou a honorář z našich vystoupení mu stačil tak na pokrytí nákladů na cestu sem a zpět. Ale nadšení je nadšení. To fakt můžu potvrdit.
Po asi 2 letech jej však opustilo a upřímně se ani nedivím a my jsme stáli před rozhodnutím co dál, protože z rozjetého vlaku se fakt blbě vystupuje a zklamat své příznivce se nám už jaksi nechtělo. Potom ale opět zasáhl s naším přispěním osud v podobě známého přerovského muzikanta s velkým M, Miloše „Fouse“ Dohnala, který se momentálně nikde neangažoval a tak se uvolil s námi hrát. No a po asi ročním hraní se nevím proč, ale také asi z lásky k bližnímu, přidal Pavel Mollin, jinak dobře známý člen kapel Rabussa a Forbes, který hraje na housličky. Po ochodu Petra Pazdery do jeho rodného města Mělníka začal s námi už na stálo basovat Pešek a po uvážení, že je nás moc a je třeba upravit počet členů kapely, jsme se rozešli v dobrém s Michalem Sehnálkem a tak se kapela stabilizovala na počtu 4 hráčů (Jarda Raška odešel už dříve).Vzhledem k tomu, že nároky na přepravu vzrostly rozhodli jsme se zakoupit poněkud menší mixák a ten používáme doteď. Už nám stačí na přepravu aparátu osobák kombi. Kostka šmytec.
Ale musím se ještě vrátit na začátek k názvu kapely. Ten původní už neplní ani to, že kapela je složená z muzikantů z Tovačova i když s malou výjimkou neboť „Stréc“ je vlastně rodák z Troubek, ale jméno „TOLIK“ je už tolik známé, že nemá cenu je měnit a za druhé je nositelem toho, co měla kapela ve svém původním záměru a sice být veskrze lidová bez ambicí na velké umění.
Současné složení je klasika country: kytara, housle, basa a banjo a také stabilní kádr (Jarda Krátký, Pavel Mollin, Miloš Dohnal a Petr Trávníček), který nám pasuje a doufám, že nejen nám, ale i našim příznivcům. Tak snad jen tolik ke kapele TOLIK.